Myslíš, že se mně daří všechno, na co v životě sáhnu?
Myslíš, že nevím, co je neúspěch?
Omyl.
Neúspěchy zažívám taky. Jako každý z vás.
Třeba při podávání grantových přihlášek.
Někdy to vyjde, někdy přihlášku vyhodí z formálních důvodů. Jindy ji nevyhodí z formálních důvodů, ale jsi pod čarou a grant stejně nemáš.
Projektů, které jsou financovány, je asi tak 3-5 % z těch, které jsou podány.
A jak se ukazuje v posledních pár letech, tak v jedné nedávno vzniklé nejmenované agentuře u nás v ČR nezáleží na kvalitě navrhovaného projektu ani na kvalitě týmu, ale záleží na tom, jestli patříš do určitých výzkumných center anebo nepatříš. Nepatříš do některého z výzkumných center postavených za poslední roky z evropských peněz? Grant nedostaneš. Jak je to možné? Tým lidí, kteří o udělování grantů v této agentuře rozhodují, je tvořen lidmi z těchto nově vzniklých center a bez peněz z grantů by tato centra zkrachovala. Takže si granty přidělují sobě navzájem a hodnocení zahraničních oponentů (kteří návrhy projektů hodnotí) je vůbec nezajímá.
Co na tom, že navrhovaný projekt jistého uchazeče (nebyl to můj projekt, ale projekt někoho, koho 15 roků znám) získal od zahraničních oponentů jedno ze 3 nejlepších hodnocení v daném hodnotícím panelu?
Dotyčný člověk žádný grant nedostal. Zato byly granty v tomto hodnotícím panelu uděleny minimálně 10 jiným lidem.
Obrázek si udělej sám.
A co byly některé z formálních důvodů, proč mně a mým spolunavrhovatelům vyhodili přihlášky i v minulosti?
Například jednou se spolunavrhovatel podepsal černým perem místo modrým – holt jsme měli na přihlášce jeden podpis ve špatné barvě … Ano, věděli jsme, že mají být podpisy modré. Kolega z Brna si to při podepisování neuvědomil a podepsal se černě. Tečka. Konec. Přihlášku nám vyhodili. Důvod? Jeden černý podpis místo modrého.
Přihláška mívá běžně kolem 30 stran … Musí v ní být podrobný popis projektu, ekonomika, životopisy, atd. (plus přeložit popis projektu do angličtiny). A pak stačil jeden podpis a bylo vymalováno.
Před pár roky mně zase vyhodili grantovou přihlášku z formálních důvodů?
Proč?
V přihlášce, která měla asi 40 stran a 2 spolupracující instituce, jeden ekonom zaokrouhlil částku na celé tisíce matematicky správně (zaokrouhlil částku nahoru), zatímco jiná ekonomka pouze „umazala“ stokoruny (zaokrouhlila částku dolů). To byl rozdíl v zaokrouhlení výsledné částky za jednu ze spolupracujících institucí.
No, nevšimnul jsem si, že tabulka na jednom místě formuláře má v této jediné kolonce o tisíc méně než jiná tabulka na úplně jiném místě formuláře. Nevšimla si toho ani ekonomka na naší fakultě. A za tuto jedinou nesrovnalost, při plánovaném rozpočtu přibližně 5 mil. Kč, mně přihlášku vyhodili z formálních důvodů.
Požádal jsem o možnost opravit tuto jedinou kolonku. Odpověď? Prý nemůžou tolerovat tak hrubě odbytou práci a opravit to nemůžu.
Paradoxně sama agentura v předešlých letech nebyla schopná dodržet termíny vyhlášení výsledků soutěže. Měsíc zpoždění? Prý nestíhali.
Pokud jsem Tě ještě neunudil k smrti, rád bych teď něco dodal.
Každý zažívá i neúspěchy
Ano, každý člověk dělá chyby.
Nebo se mu něco nepovede, přestože žádnou chybu neudělal.
Ani já nemám život plný úspěchů.
Co s tím?
Co máš dělat, když se Ti něco nepovedlo?
Podívej se, co a jak jsi udělal.
Zeptej se sám sebe, jak to uděláš příště.
Udělal jsi někde chybu?
Příště si toto pohlídej.
Udělal jsi všechno dobře a přesto to nestačilo?
Zkus se zamyslet nad tím, jak to můžeš udělat ještě líp anebo jinak než posledně.
Jak v podobné situaci uspěli Tvoji kamarádi/kamarádky?
Chyby děláme všichni. Neúspěchy zažil každý z nás.
V čem je rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými lidmi?
V tom, jak se staví k chybám a k neúspěchům. A jestli vytrvají i přes ty neúspěchy.
Neúspěšný člověk vnímá neúspěch jako potvrzení toho, že na to nemá.
Úspěšný člověk si řekne „Dobře, tohle se mně teda nepovedlo. Teď si sednu a projdu si, co a jak jsem udělal a zjistím, proč jsem dnes neuspěl. Jakmile najdu příčinu dnešního neúspěchu, zamyslím se nad tím, jak to příště udělám lépe a udělám si nový plán … a začnu na tom pracovat znovu.“
Viděl(a) jsi někdy batole, že by vzdalo svoje úsilí naučit se chodit?
Viděl(a) jsi batole, které by po prvním, druhém nebo třetím pádu na zem vzdalo snahu naučit se chodit?
Batole to zkouší pořád znovu, až se naučí chodit.
Proč? Protože opravdu chce umět chodit – vidí, jakou má výhodu umět chodit u těch velkých lidí kolem sebe a chce to umět taky.
Tak proč by Tebe měl zastavit jeden neúspěch?
A co když si nevíš rady, jak to příště udělat lépe?
Rozhlédni se kolem sebe.
Někdo to skoro vždycky bude vědět …
PS: Jestli se Ti tento článek líbí, s radostí ho sdílej se svými kamarády/kamarádkami 🙂