Stres …
To slovo kolem sebe slýcháme a vidíme čím dál častěji. Proč někdo zůstane v pohodě a někdo jiný je ve stejné situaci doslova paralyzován stresem? V čem se lišíme? Proč reagujeme na stejnou situaci rozdílně? Opravdu musíme trpět? Anebo se dá něco s tím stresem dělat?
Co to je stres?
Abych se dostal k jádru otázky v titulku článku a k odpovědi na tuto otázku, začnu otázkou „Co to je stres?“
Tato otázka vypadá na první pohled banálně.
Možná se teď zasměješ a řekneš si „Přece vím, co je stres …“
Jednoduše řečeno, stres je biologická reakce živého organismu na nepříznivé (nebo mimořádné) podmínky.
Víš, že můžeme rozeznat 2 druhy stresu?
Rozeznávám eustres a distres.
Eustres je pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším (lepším) výkonům.
Distres představuje nadměrnou zátěž, která může jedince poškodit a po určité době může vyvolat onemocnění a v krajním případě dokonce smrt.
Při stresové reakci naše tělo produkuje tzv. stresové hormony.
Spouští se celá řada biochemických reakcí a to vede ke změně našeho chování.
Zmíněný eustres cítí například závodník před startem. Závodník čeká na výstřel ze startovní pistole. Cítí, jak mu začíná rychleji bušit srdce. Cítí se nabuzeně. Dech se zrychluje … Tělo se připravuje na to, aby podalo maximální výkon.
A potom to přichází. Prásk! Výstřel. Start! Tělo vyráží vpřed …
Eustres dokáže tělo závodníka vybičovat k vyššímu výkonu.
Podobně může stres vnímat i student před zkouškou – eustres studentovi pomůže „prodat“ všechno, co se naučil před zkouškou. Mozek funguje na maximální výkon. Mozek bleskově hledá informace uložené v paměti a spojuje je do odpovědí …
Distres má naopak za následek zhoršení výkonu.
Pokud distres působí dlouhodobě, dochází k dalšímu zhoršení výkonu. Výkon tak může být zhoršen i dlouhodobě.
Rozdíl je jen v intenzitě …
A teď se dostáváme k zajímavé otázce:
Proč stejná zkouška některého studenta stresuje tak, že je doslova paralyzovaný, zatímco jiný student cítí u této zkoušky podobnou míru stresu jako ten zmíněný závodník před startovním výstřelem?
V čem se liší ti dva studenti?
Tito studenti se liší v tom, jak intenzivně jejich tělo reaguje na stejnou situaci.
Pokud tělo reaguje přiměřeně, cítí student napětí, které ho vybičuje k maximálnímu výkonu.
Pokud ale mozek vyhodnotí tuto událost (zkoušku) jako něco velmi ohrožujícího, potom je student u zkoušky doslova paralyzován a není schopen odpovídat na otázky.
Sám jsem hodněkrát viděl studenty, kteří byli takto paralyzováni.
Co v takové situaci dělám jako zkoušející?
Začnu si se studentem nezávazně povídat o tom, jak se mu líbí ve městě, kde studuje, co dělá jeho rodina, kamarádi, a podobně. Stačí doslova pár minut a úroveň stresu se sníží natolik, že student je schopen odpovídat na moje otázky.
Najednou už není paralyzovaný. Je sice nervózní, ale už se „odblokoval“.
Úroveň stresu poklesla z hodnoty distresu na eustres.
Pořád je to stejný student, který přede mnou seděl před pár minutami.
Ale teď už reaguje jinak.
Zklidnil se.
Ten obrovský stres „splasknul“ a zbyl menší stres.
Proto tvrdím, že rozdíl mezi eustresem a distresem je jen v intenzitě reakce našeho organismu na daný podnět.
Genetika i okolní vlivy
Za naši vnímavost vůči stresu jsou zodpovědné částečně dědičné předpoklady. To, co jsme zdědili od rodičů.
Ale kromě dědičných předpokladů se významnou měrou na vnímání stresu podílí i naše, řekněme „duševní kondice“.
A teď se dostáváme ke klíčové otázce.
Jak snížím úroveň stresu?
Je více možností, jak snížit úroveň stresu tak, aby se z distresu stal eustres.
Všechny možnosti se dají i kombinovat a potom se daří výrazně snížit intenzitu stresové reakce, kterou naše tělo spouští.
Nepochybně ke snížení stresu přispívá mimo jiné i dobré plánování a to, že přestaneme odkládat činnosti. Máme potom dobrý pocit z toho, že pokračujeme směrem k našemu cíli.
Pravidelný pohyb – zabiják stresu
Další významnou možností, jak snížit úroveň dlouhodobě působícího stresu, je pravidelný pohyb.
O tom jsem už psal dříve.
Pravidelný pohyb má za následek produkci endorfinů.
Endorfiny jsou „hormony štěstí“.
Stačí si denně zajít alespoň na hodinovou procházku. Jen tak. To úplně stačí. Po nějaké době na sobě začneš pozorovat, že stejné podněty Tě stresují o něco méně … po delší době vidíš další pokrok.
Můžeš místo chůze jezdit na kole nebo chodit plavat nebo chodit do fitka.
Každá taková pravidelná aktivita vede ke snížení distresu.
A co je zajímavé?
Je skutečně zajímavé, že pravidelný pohyb významně pomáhá i mnoha pacientům s klinickou depresí.
Pravidelná porce endorfinů, kterou získáš (skoro) každý den díky pohybu, je výborný způsob k postupnému snížení nadměrného stresu, který působí dlouhodobě.
Jak snížit stres rychle a jinou přírodní cestou?
No a nakonec je tu ještě další možnost, jak snížit úroveň distresu.
Tentokrát mám na mysli takový stres, který působí třeba i krátkodobě, ale s velkou intenzitou.
Existuje hodně bylin, které mají prokazatelné protistresové účinky.
A na trhu existuje hodně různých přípravků, které obsahují buď extrakt nebo prášek z jedné byliny anebo směs více bylin.
Moje zkušenost
Letos jsem testoval přípravek, který má příznivě ovlivňovat mozek tak, aby člověk zůstat v pohodě, i když se dostane do stresující situace.
Vždy jde o to, jakým způsobem jsou ovlivněny biochemické reakce v našem mozku.
Jak říkávala naše učitelka chemie na gymnáziu – „chemie je všechno kolem nás“.
Ten přípravek, který jsem testoval, je směsí z několika bylin.
A protože jsem zvědavý, jak funguje, řekl jsem si, že tento přípravek otestuji.
Vypadalo to, že funguje dobře.
Ale zatím jsem se nedostal do situace, která by pro mě byla skutečně hodně stresující.
Hodně stresující situace
Jenže to se okamžitě změnilo, když jsem si 2 týdny před Šela maratonem vykloubil rameno.
V lese jsem trénoval na závod a udělal jsem stupidní chybu.
Čistil jsem taky trať, čas utíkal a já jsem začínal pomalu spěchat, pozornost mně začínala těkat pryč.
A najednou se to stalo.
Krátký a prudký sjezd dolů na úzkou lávku přes potůček a prudký krátký výjezd nahoru za lávkou.
Špatně jsem srovnal kolo a jako pitomec jsem přibrzdil v prudkém sjezdu na mokré pěšince.
Co následovalo, je logické.
Kolo se mně lehce stočilo a na lávku jsem najel šikmo.
A z lávky jsem zahučel rovnou dolů.
Vletěl jsem do protibřehu.
Prudká bolest a paže mně visela dolů úplně bezvládně.
Zanadávám a říkám si „Tak to je v háji … a mám po závodech“.
S paží jsem nemohl ani pohnout a bolela jako čert.
Pomalu se snažím vstát a vytahuju kolo z potůčku. Táhnu kolo levou rukou do kopce, prolézám pod vyvráceným stromem (který nebylo kudy obejít) a pomalu jdu domů.
Trvalo mně hodinu a pár minut, než jsem se dostal z lesa domů.
Ruku mám úplně ledovou. Někde jsem si skřípnul tepnu a celá paže je očividně bez pořádného krevního oběhu. Bolí to. Každý, i sebemenší pohyb, bolí.
Sháním odvoz do nemocnice a čekám.
Co mě čeká?
Mezitím si říkám, že jestli to bude vypadat tak jako v těch akčních filmech, tak to asi v nemocnici nedám … nervy pracují.
Říkám si „Tohle je skvělá příležitost, jak vyzkoušet ten přípravek proti stresu“.
Vzal jsem si rovnou dvojnásobnou dávku.
Za hodinu jsem už v nemocnici na pohotovosti.
Cítím, že přípravek začíná působit.
Sestřička na příjmu mně podává papír, který mám podepsat. Já se začnu smát a ukazuju na bezvládně visící paži a říkám sestřičce „To fakt nedám, to vám nepodepíšu, jsem pravák …“
Švagr, který mně do nemocnice dovezl, se ani nemůže podívat na moje rameno – má nějaký divně nepřirozený tvar. Už jen ten pohled dělá švagrovi špatně.
Doktor mě volá do ordinace.
Diví se, že jsem přišel až 2 hodiny po úrazu – rameno začíná tuhnout a má obavy, že to půjde dát zpátky daleko hůř.
Já doktorovi s úsměvem říkám, že jsem se nějak z toho lesa musel dostat a potom ještě sehnat odvoz. Proto mně to tak dlouho trvalo. Jsem úplně v pohodě a nebýt v ordinaci doktor, tak málem začnu flirtovat se sestřičkou – bolest nebolest.
Přichází to, čeho jsem se bál nejvíc.
„Tak, teď to rameno budeme muset dát zpátky.“
Bez anestezie. Není čas čekat, než zabere anestezie. Přišel jsem hodně pozdě.
Lehám si podle pokynů doktora na lůžko.
„Musíte se co nejvíc uvolnit. Úplně uvolnit celou paži.“
Dělám, co mně doktor říká. Cítím, jak si nahmatává správné místo. Trochu zabere, ale ne nějak moc. A rameno je zase zpátky.
S překvapením říkám „Jak jste to udělal, že to skoro vůbec nebolelo? Vy jste nějakej kouzelník?“
Přípravek funguje tak, že s doktorem vtipkuju.
Doktor řekl, že to nebolelo jen díky tomu, že jsem se opravdu pořádně dokázal uvolnit a nebyl jsem hysterický, jako to dělá hodně pacientů. Pak to prý hodně bolí, když se neuvolní. A některé musí uspat, jinak by to rameno zpátky ani nedal, jak jsou někteří pacienti v křeči a hysteričtí.
Z nemocnice jsem odcházel vysmátý, zatímco švagr spíše pobledlý.
Přípravek fungoval opravdu skvěle.
Situaci, která je pro mě obecně hodně stresující, jsem zvládnul fantasticky.
Jediné, co přípravek moc nezvládnul, bylo moje naštvání na to, že si letos nezajedu Šela maraton. A jak to vypadá, tak ani Drásala.
Co Ty a stres u zkoušek?
Jak prožíváš zkoušky Ty?
Je to pro Tebe velký stres?
Anebo zvládáš zkoušky jen s malým stresem, který Tě spíše nakopne k většímu výkonu?
Pokud by Tě zajímalo, jak přírodní cestou výrazně snížit stres, napiš mně zprávu do Messengeru na FB nebo pošli e-mail.
PS: Pokud se Ti tento článek líbí, sdílej ho s radostí se svými spolužáky / kamarády 🙂